Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie města Planá

Město Planá leží na rozhraní pohoří Český les, Slavkovský les a Tepelská vrchovina. Ve městě a  jeho místních částech (10)  žije v současné době přibližně 5 500 obyvatel. Město Planá náleží v rámci Plzeňského kraje mezi 21 měst, která mají historicky nejcennější  části svých území prohlášeny za památkové zóny. Městská památková zóna v Plané byla vyhlášena v roce 1992.

Nejstarší písemná zmínka o Plané je v listině z roku 1251, kdy král Václav I. svěřil patronátní právo nad plánským kostelem mnichům z cisterciáckého  kláštera ve Waldssasenu. Město leželo na důležité obchodní cestě, která vedla z Norimberka přes Cheb dále do Čech. Původní osada stávala na úpatí Bohušova vrchu kolem románského-gotického kostela sv. Petra a Pavla, který je nejstarší dochovanou stavební památkou v Plané. Nejstarší část vlastního města byla pravděpodobně postavena v průběhu 13. a 14. století.  Kolem roku 1400 byla Planá na tehdejší dobu poměrně velkým městečkem s náměstím a několika přilehlými uličkami.

V držení panství Planá se vystřídalo několik šlechtických rodů, které sídlily v plánském zámku. Byli to pánové z Dobrohošti, Žeberkové, Šlikové, Sinzerdorfové, Nostitzové a Nostitz-Rhieneckové. Město prošlo obdobími rozkvětu i úpadku. Nejvíce byla Planá postižena v 16. století, kdy bylo město dvakrát zachváceno epidemií moru a téměř vylidněno. V té době začala ve větší míře germanizace Plané, když se do města stěhovali noví obyvatelé, hlavně ze sousedního Bavorska.

Dne 5. května 1945 bylo město osvobozeno americkou armádou. Po 2. světové válce došlo k odsunu většiny německého obyvatelstva. A nastalo nové osidlování města i okolí.